Naplno tu jezdí jen bezmozci a vítězství je cennější než olympijské zlato. Slavný Hahnenkamm již po osmdesáté

Mnohým by se při pohledu dolů ze startovní brány nejspíš udělalo mdlo. Z nuly na 60 kilometrů v hodině tu závodníci zrychlí za méně než tři vteřiny. Odpichovat se po startu hůlkami tu tak oproti jiným tratím zcela postrádá smysl. Tím spíš když hned vzápětí následuje obávaná Myší díra, skrze kterou skáčou tito odvážlivci víceméně do neznáma. Sklon sjezdovky Streif zde totiž dosahuje neuvěřitelných 40,4 stupně, tedy 85 procent. A to je navíc jen začátek.

Ti, kteří se na jeho start dobrovolně postaví, rozhodně mají pro strach uděláno. Ti, jež se toho vrhnou po hlavě a závodí zde na sto procent – a že se pár takových bezesporu každý rok najde - jsou podle bývalého českého reprezentanta Ondřeje Banka bezmozci. Že je takové označení příliš? Ba naopak, je poměrně výstižné.

Nachytal se tu i Svindal

Na této 3 312 metrů dlouhé trati totiž číhá vedle již zmíněné Myší díry řada dalších nástrah, které z ní činí nejtěžší sjezd na světě. O jeho nevyzpytatelnosti se v minulosti přesvědčila celá plejáda špičkových sjezdařů. V roce 2016 ukončil pád v rámci hahnenkamského závodu předčasně sezónu Akselu Lundu Svindalovi, o osm let dříve si tu pro změnu zlomil nohu právě Bank a zapomenout pochopitelně nelze ani na hrůzu nahánějící pád Daniela Albrechta na cílovém skoku, k němuž došlo v roce 2009 během jednoho z tréninků. Podobných případů ale pochopitelně bylo v rámci devětasedmdesátileté historie tohoto legendárního sjezdu nespočet.

Důvod, proč se tito borci každoročně staví do startovní brány na sjezdovce Streif umístěné v nadmořské výšce 1 663 metrů, je prostý. Chtějí se, alespoň obrazně řečeno, stát nesmrtelnými. Kdo totiž dokáže tento závod vyhrát, již navždy se nesmazatelně zapíše do dějin alpského lyžování. A také si pěkně namastí kapsu. Odměna pro vítěze totiž činí rovných 100 tisíc euro, tedy v přečtu něco málo přes 2,5 milionu korun. Ta však rozhodně není tím hlavním motivačním faktorem.

„S vítězstvím v Kitzbühelu je spojeno mnoho vedlejších efektů, jelikož si ho každý pamatuje, a to i víc než mistrovství světa nebo zimní olympijské hry,“ nechal se v minulosti slyšet famózní norský sjezdař Atle Skårdal, který jej opanoval přesně před třiceti lety.

Až trojnásobné přetížení

Průměrný sklon sjezdovky Streif, která své pojmenování dostala po jednom z místních farmářů, činí 51 procent. Po Myší díře, v níž někteří ze závodníků letí vzduchem klidně i do vzdálenosti 50 metrů, rázem zrychlí až na 120 kilometrů v hodině, aby vzápětí tak tak stihli projet esovitými zatáčkami na Steilhangu, v důsledku kterých jsou vystaveni přetížení až 3,1 g. Po něm sice následuje jedna z lehčích, rovinatějších pasáží, jakmile jí ale sjezdaři projedou, musejí se popasovat s další náročnou výzvou, tentokrát v podobě Alte Schneise a Seidlalm Sprungu. To však zdaleka není vše, neboť ten nejtěžší úsek na závodníky stále teprve čeká.

Už na Hausbergu musí všichni opět zbystřit, protože kdo tu neskočí přesně, bude mít špatný nájezd na traverz, za což v tom lepším případě zaplatí pouze o něco horším časem v cíli. Pokud se toho ale pokazí víc, může rázem skončit v ochranných sítích s přetrženými vazy v koleni. Přesně jako se to přes čtyřmi lety stalo Svindalovi.

Tehdy se vůbec jednalo o velmi smolný ročník. Pro další dva závodníky – Georga Streitbergera a Hannese Reichelta – totiž dokonce musel na svah přiletět vrtulník.

Ghedinova slavná roznožka

Co z traverzu činí natolik obávané místo, není ani tak rychlost, jako spíš terénní nerovnosti, které spolehlivě dokážou vyvést z míry i velmi zkušené lyžaře.

Pakliže ale tuto kritickou pasáž tratě zdárně absolvují, mohou se už jen směle zabalit do vajíčka – tedy za předpokladu, že na to ještě mají vůbec dostatek sil – a nechat působit gravitaci. Tento fyzikální síla totiž zapříčiní, že během několika desítek metrů zrychlí mnohdy i vysoko nad hranici 140 kilometrů v hodině, a mohou tak konečně pelášit vstříc kýženému cíli. V minulosti se ještě v samém závěru trati museli mít na pozoru před dalším velice nevyzpytatelným skokem. Ten však byl po hrozivém Albrechtově pádu upraven, díky čemuž se tak slavný Hahnenkamm stal přeci jen o něco bezpečnější.

Podobný kousek, jaký v roce 2004 předvedl italský sjezdař Kristian Ghedina, zde tedy už s největší pravděpodobností neuvidíte, rozhodně si ale můžete být jisti tím, že se i letos bude jednat o prvotřídní podívanou, při které vám budou vstávat vlasy hrůzou, i když ji bude sledovat pouze doma u televize.