Rozhovor: Snowboardistka Vendula Hopjaková o olympiádě. Jak se těší a jaké jsou její cíle?

Bylo pro tebe těžké se na Olympijské hry v Pchjongčchangu nominovat?

Je to pro všechny stejně těžké. Pro mě je to hlavně psychicky těžké, protože se hodně bojim než, že bych nebyla fyzicky připravena. Teď jsem jen ráda, že jsem se nominovala a doufám, že si to tam užiju.

Jak probíhala tvoje příprava na OH?

Příprava probíhá už šíleně dlouho. V létě jsem odletěla trénovat na Nový Zéland, do Chile a pak ještě do Argentiny. Léto na sněhu bylo jiný, ale strašně krásný! Když jsme se vrátili z Argentiny, měli jsme 10 dní volna a jinak jsme vždy byli týden v Itálii a týden doma. V listopadu jsme ještě letěli trénovat do Finska a pak nám začali závody. Já se bohužel na druhém závodu světového poháru zranila, tak jsem měla klid až do ledna. Bylo to hrozně nepříjemné, protože jsem se bála, že přijdu o olympiádu, ale na druhou stranu jsem přes Vánoce nic nemusela a jen jsem se válela. Což bylo taky super.

Vendula Hopjaková

Co tvůj momentální zdravotní stav?

Není nejlepší, ale ani nejhorší. Jelikož jsem měla v prosinci vykloubené rameno, tak mě teď trochu zlobí a pobolívá. Po sezóně s ním musím na operaci, ale olympiádu zvládnu. Bolí mě teď i docela záda, protože jsem si při tom pádu poranila žebro, takže teď když dopadnou na prkně trochu špatně, odnesou to hned záda, protože nemůžu moc zatnout břicho kvůli žebru.

V lednu si se účastila kempu Evy Samkové a trénovala zde děti. Bavilo tě to ?

Ano, jelikož jsem měla po zranění ramene, nemohla jsem odjet s reprezentací do Rakouska trénovat. S fyzioterapeutkou jsme se tedy domluvili, že zůstanu na Dolní Moravě, kde budeme společně trénovat a pomůžu tak i dětem. Bavilo mě to šíleně, děti mám strašně ráda a já měla 7-10ti leté holčičky, se kterými byla sranda. Už teď se těším na svoje vlastní, i když vím ze to bude ještě za dlouho.

Co považuješ za svůj největší úspěch ?

Můj největší úspěch je to, že můžu závodit a trénovat s těmi nejlepšími na světě a zároveň při tom i cestovat.

Při posledním závodu dvojic v rámci SP si dojela Vendy s Evkou pro druhé místo

Zdroj: Vendula Hopjaková

Nedávno jste společně s Evkou získaly druhé místo v týmovém závodě. Jak sis tento závod užila?

Byl to neskutečnej pocit. Bylo to poprvé, co jsem byla ve velkém finále na světovém poháru a dokonce jsme to dokázaly dotáhnout na bednu! Samozřejmě je to největší zásluha trenérů a Evky, ale i tak to byl nezapomenutelný okamžik. Když jsme stály na bedně na vyhlášení, nevěděla jsem, kam se mám dívat a co mám dělat. Bylo to krásný, doufám ze se mi to ještě někdy povede.

Jaké jsou tvoje cíle pro OH?

Můj cíl na OH je, abych si to užila. Strašně moc bych si přála postoupit, což je do 24tého místa. Uvidíme, jak se s tím dokážu porvat psychicky. Tenhle závod bude hodně velký, největší který pojedu. Je také důležité, jak mi sedne trať.

Jak jde skloubit škola a profesionální sport ?

Já měla výhodu v tom, že mám skvělou školu, která mi vychází maximálně vstříc a poskytli mi něco jako je individuální plán. Díky přístupu, jaký jsem dostala od školy je všechno mnohem jednodušší. Je těžké ještě večer na soustředění jít sednout k učení a drtit se až do noci. Ale když člověk chce, dá se zvládnout vše.

Kde se vidíš za 20 let ?

Za 20 let? Kdo ví, to je ještě za dlouho. Mám spoustu věcí, co mě baví. U které ale skončím zatím nedokážu říct. Jinak se vidím s rodinou, mými dětmi, manželem, babičkou a dědou jak pijeme čaj u nás na zahradě.

Vendula Hopjaková