Nebojte se horolezectví a lezení a zažijte dechberoucí výhledy

Horolezci, horolezkyně, horolezčata!

Lezení je sportem, který je v českém povědomí jako něco nebezpečného a opravdu fyzicky náročného. Ovšem jeho obliba u nás stoupá a až si náš nejlepší lezec současnosti Adam Ondra poleze pro medaili na příštích letních olympijských hrách, věříme, že tomuto sportu přidá na atraktivitě ještě více. Je pravdou, že se najdou i státy, kde jsou pro lezení a lezecké začátky lepší podmínky. Ale kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce .. znáte to.

Už dávno neplatí, že by lezení bylo extrémně nebezpečným sportem. Tak jako i u všech ostatních sportů a činností, vždy záleží na lidském faktoru a přístupu člověka k věci. Materiálu dnes můžeme maximálně důvěřovat.

Lezení je celoročním sportem. V zimě či při nepříznivém a deštivém počasí je možné lézt a trénovat v hale. A když je hezky, může člověk směle vyrazit na skály.

Možností, jak pojmout tento sport je povícero. Skoro by se dalo říct, že lezení není pouze pohybovou aktivitou, ale životním stylem. Můžete narazit na borce, kteří svým projektům podřizují vše, co můžou a neustálé překonávání sebe sama je plnohodnotně naplňuje. Stejně tak se ovšem můžete setkat s partou lidí, co lezení berou jako způsob trávení volného času v přírodě.

Zdroj: Snímek použit na základě licence od Shutterstock.com

Na lezení můžeme nahlížet z více směrů. Uveďme si tradiční a gymnastické.

Tradiční pojetí lezení

V tradičním pojetí se preferují mobilní jistící prostředky (smyčky, vklíněnce apod.). Tento způsob lezení je výrazně náročnější na psychiku a vyžaduje značnou dávku dovedností nejen v oblasti zakládání jištění. Je zde na místě pokora a rozmysl. Výstup má být čistým soupeřením lidské snahy a přírodní nedostupnosti. Jednou z charakteristik je, aby po lezcově pokoření vrcholu zůstala příroda v nezměněném stavu.

Gymnastické pojetí lezení

Gymnastické pojetí horolezectví se uplatňuje u řady horolezeckých disciplín. Prim zde hraje dokonalý lezecký pohyb a radost z jeho uskutečnění. Díky trvale zabudovaným jistícím pomůckám ve skále se lezec může více soustředit na fyzický výkon a čím dál náročněji prováděný pohyb. Může se tak snáz soustředit na progres v náročnosti přelezených cest. To jak těžkou cestu lezec zdolal, lezec ví, podle stupnice náročnosti.

Co člověk potřebuje

Lano, sedák, lezecké boty, jistící pomůcky, helma, (magnesium) a minimálně jednoho kamaráda, co umí jistit a vyzná se. Pokud vyrážíte úplně poprvé, a se zkušenými lezci, kteří potřebné vybavení mají, budete potřebovat „pouze“ sedák a „lezačky.“ Zbytek už se dá mezi kamarády propůjčovat. I když se říká, že holky ani lezecké vybavení se nepůjčuje.

Jak to může vypadat, když se vyrazí na skály?

Když si lezec podle svých možností vybere lokalitu, k výběru vhodné konkrétní cesty mu pomůže označení obtížnosti cesty. Existuje spousta knižních průvodců, ve kterých jsou cesty detailně popsány. Jak je cesta náročná, jaký typ chytů převažuje…

Existují způsoby samojištění, ale z 98 % se chodí lézt ve dvojici. Lezec i jistič si musí navzájem důvěřovat a jistič se musí mít po celou dobu jištění na pozoru, sledovat každý lezcův krok a předvídat, zda povolit či naopak dobrat lano. Prvolezec pak leze směrem k vrcholu, na sedáku má dostatečnou zásobu expresek, kterými postupně cvaká lano pro presek, které jsou pevně uchyceny ve skále. Pokud by se stalo, že by spadl, proletí se „pouze“ o délku lana od uchycené expresky k jeho sedáku. Ovšem i ten metr umí být dosti nepříjemný. Hrozí zde náraz o skálu a její nerovnosti.

Pokud člověk s lezením začíná či leze náročnější cestu, u které si není jistý, leze se horním jištěním nebo-li s „top-roupe“. Lezec tak při pádu klesne pouze o míru pružnosti lana. Lezení pod sebou čítá spoustu disciplín v závislosti na podmínkách, dovednostech a možnostech. Je jen na lezci, co si zvolí.

Zdroj: Snímek použit na základě licence od Shutterstock.com

Boulderig

Bouldering bychom neměli opomenout. Jde o lezení do maximálně 5 m výšky, kdy lezec nepoužívá jistící pomůcky. V případě neudržení se pak odskakuje na zem. Lze jej provozovat v přírodě i na umělé stěně.

Kde to máme rádi?

Lezení v Itálii

Arco nedaleko Lago di Garda – mekka lezců. Zde si přijdou na své všichni. Začátečníci i zkušení mazáci. Cesty tu jsou skvěle zajištěné a Italská zmrzlina odměnou.

Lezení v Rakousku

Oblast Wachau – z Moravy co by kamenem dohodil. Rakušáci jsou, jak my bychom řekli „pinklich“, a i zde jde o skvěle zajištěné cesty. Celou dobu lezete s výhledem na majestátní Dunaj a po dni stráveném na skalách neznáme lepší odměnu, než víno z tamních vinic. ¨

Lezení ve Slovinsku

Črni Kal – lezení v krásném prostředí s mořem nadohled.

Lezení v Chorvatsku

Rovinj – lezení s výhledem na moře. Slyšíte maximálně mořský příboj, žádná auta nejsou v dohledu. Leze se na samotném výběžku poloostrova. Stín se s denní dobou postupně ztrácí, a proto je zde fajn lezení v dopoledních hodinách. Odpoledne se pak totiž můžete věnovat koupání a opalovačce u moře.

Léto se nám kvapem blíží. Pokud jste na skalách ještě nikdy nebyli, rozhodně to musíte vyzkoušet. Není to o silných pažích, jak by si někdo mohl myslet. Na stěně se zapojí celé tělo a jde tak o výborný kompenzační a komplexní pohybovou aktivitu.

Pokud se bojíte vyrazit na stěnu a přesto chcete obléknout sebe nebo své děti do sedáku a zkusit si svou odvahu a nakrocit tak k podobným aktivitam, navšivte jedno z lanových center v ČR. Jejich seznam i s lokací najdete přímo zde u nás na NaSvahu.

P.S.: V mnoha centrech mají i umělou stěnu, a tak si ji při troše odvahy můžete vyzkoušet!

Zdroj: Snímek použit na základě licence od Shutterstock.com